Zkoušeli jste někdy na sobě, jak dlouho se dokážete držet zpátky než se rozhodnete se k tomu zase vrátit? Já jsem si tím obdobím prošel poměrně často. Někdy se to podařilo a nepřestal jsem. Někdy jsem přestal a zase se k tomu vrátil až po několika dnech, týdnech, letech... Jak dlouho dokážete něco vědomě obcházet, ignorovat, prostě a jednoduše na to kašlete? A když se máte k tomu začít konečně něco s tím udělat, tak hledáte čas, místo, konstelaci hvězd, inspiraci, důvody, ...
Já jsem si včera a dnes zkusil, jaké to je na jeden den napsat NIC do svého blogu. Jak se u toho budu cítit, jestli na to budu myslet, apod. Našel jsem si jiné žrouty času, které mi spolehlivě zabránily mít čas na to psát. Docela jsem si to i naplánoval, co přesně se bude dít, kolik zhruba času mi to vene, kdy a jak budu co dělat, abych měl prostě a jen ten čas na to ignorovat potřebu psát. Stačil mi jeden, jedinný den. A i tak jsem si připadal, že sám sobě lžu, když sem se soustředil na to, abych už dělal zase něco jiného nebo šel spát. Dvakrát jsem měl nutkání jít, zaponout tu placatou věc a sepsat to. Dvakrát jsem to vydržel. Ale myšlenky, ty mě nenechaly jen tak odpočívat. Ty mě neustále pronásledovaly, našeptávaly mi, že bych měl aspoň napsat jeden řádek, jednu věc. A já, ve stavu že jsem prostě zewlil nad ničím, jsem odolal. V hlavě mi pořád rezonoval ten pocit a ta myšlenka, že svůj čas trávim naprosto zbytečně a věnuju se něčemu, čemu se vlastně ani věnovat nechci. Zkusil jsem si zase ten pocit pohody, nicnedělání a soustředení se jen na sebe. Jenže při tom soustředění na sebe jsem se soustředil i na to, co bych tak napsal.A jak. Jaká slova bych použil, proč. A zase jsem musel v té chvíli se zastavit a přemýšlet - proč mě to neustále pronásleduje? Proč to prostě a jednoduše aspoň na jeden den nemůžu dostat ven? Co mě vede a motivuje k tomu, nad tím přemýšlet a vymýšlet?
Jak už to tak bývá, tento stav se nejčastěji objevuje ve chvíli, kdy Vás něco baví. Kdy jste ve stavu flow a čas jaksi nehraje žádnou roli. Kdy Vám prostě řádek po řádku, slovo po slově, všechno to vytváří něco, co Vám vykouzlí úsměv na tváři, vnitřní pohodu a klid. I když do toho přijde dalších xxx věcí, co se musí zařídit, vysvětlit, pochpit a prodiskutovat, pořád je tam ta nitka, která Vás přivede zpět tam, kde je Vám dobře.
Stejné je to s Leaderem a Leadershipem. Jak jej jednou začnete praktikovat a bude Vás bavit, je to těžké bez něj fungovat. Učit se, přemýšlet nad situací, vyčíst ze situací to, co je důležité, dát dohromady dvě a dvě, sepsat si poznámky a analyzovat je nebo jen číst další knihu, která Vám zapadá do toho, co chcete dělat. Váš mozek a Vaše mysl prostě hledá na věcech kolem Vás to, co Vás naplňuje, vy sami to přitahujete. Schválně si zkuste 24 hodin naprosto vypnout z toho, co Vás baví a zařaďte do té doby aktivity, které by Vás měly oddělit od toho, co děláte normálně. Jak dlouho Vám to vyrdží? Jak dlouho bude Váš mozek jen tak odpočívat a jen čekat na to, až mu zase dáte povel?
Abych se vrátil k sobě, hned ráno, když jsem si řekl a nastavil svoji mysl na to, že dnes se bude zewlit, jsem věděl, co a jak se bude během dne dít. V čem jsem se ale přepočítal bylo to, že na odpoledne se změnily plány, které zásadně změnily náladu u nás doma a já se pomalu dostával k tomu, že jsem musel zjistit, jak se na to bude reagovat. Využil jsem tak příležitosti a řešil situaci formou otázek. Místo rozkaů a vysvětlení jsem doloval odpovědi. Přišlo mi to fér, abych na to slyšel názor ostatních a podle toho zvolil další strategii co a jak dál.
Mno a teď večer, sedím u té placaté věci a postupně se prokousávám tímto blogem. Protože chci nebo protože mě to baví? Na to je asi jednoduchá odpověď...
Komentáře
Okomentovat